Spiritualita je obyčejná

Když tak sleduji, jaký humbuk je kolem spirituality posledních pár let, a je jedno jestli jste v Čechách nebo v Thajsku, a kolik teorií, konceptů a pohledů na ni je (a skoro každá je ta nejlepší :)), připadá mi nakonec nejvíce duchovní úplně obyčejný život. Jenže než jsem k tomu došla, potřebovala jsem se prokousat nejrůznějšími pohledy, názory, koncepty, cizími i vlastními vhledy, vyzkoušet různé medicíny a dlouhé hodiny filozofovat nad smyslem života a mé vlastní existence, dát si Vipassanu, proletět se jinými dimenzemi a minulými životy, potkat se se svým (nejspíše) nejvyšším já, mluvit s mnichy.

A pořad miluji Human design a Genové klíče a přináší mi obrovskou radost sdílet jejich moudrost a pomáhat lidem cítit se v životě lépe, přijímat se a objevovat svoje místo ve světě. A přiznám se, že občas ohrnuji nos nad [končes] komunitami v Čechách i tady na Koh Phanganu, jak si mnozí myslí, že ví více než jiní, více než ti ,,obyčejní” lidé, než si uvědomím, že nejsem o nic lepší než oni. A sama sobě se zasměju, jaký jsem někdy pěkný pokrytec :)))

Napadá mě pak, že je úplně jedno, co děláme, jestli ,,duchovní” práci nebo pečeme rohlíky, pokud to děláme s čistým úmyslem a ze srdce a nejen z touhy po úspěchu a po penězích, je to v pořádku.

A nakonec je možná v pořádku úplně všechno. Některé cesty jen přinášejí vice flow, lehkosti, jiné více bolesti. Avšak kdo opravdu zná konečný záměr celého tohohle divadla? Nikdo :)) A navíc za těch pár posledních let mi přijde duchovní už i pečení těch rohlíků, protože pro mě je duchovní všechno, kde je hlavním záměrem láska, třebaže za to dostaneme výměnou i peníze. Máme lidská těla, nejsme jen nehmotná energie, ty naše pomalu se pohybující částice, potřebuji nakrmit, ošatit, střechu nad hlavou a postarat se o svou rodinu a blízké a upřímně, já to pořád bez peněz neumím.

Občas závidím příteli, že se živí něčím skutečným - hudbou. Ta je sice také velmi abstraktní, ale když za ním přijdete s ideou písně, za pár hodin si můžete na vlastní uši poslechnout skutečnou písničku a pouštět si ji kdykoliv vás napadne. Výsledky a úspěchy v oblasti naší psychiky, duševního zdraví nejsou tak zjevné. Je to ten nejvíce subjektivní svět, v kterém se jen můžete pohybovat. Proto je na jednu stranu tak jednoduché to dělat, avšak už není snadné být v tom opravdu dobrý. A i to je těžko měřitelné. Žák si hledá svého učitele, a tak nás přitahují nejvíce ti, kteří pro nás zřejmě mají to právě nejdůležitější poselství, třebaže to nemusí být vůbec zřejmé.

Není náhoda, že máme v životě to, co máme, avšak není vždycky ani snadné pochopit, proč se nám to děje a někdy se dokonce snažíme to pochopit tak moc, až se ztratíme ve všech těch pohádkách a spirituálních příbězích. I to muže být past, nebo chutné sousto pro naše spiruální ego, ale také to může pomoci.

Nedávno jsem poslouchala zajímavý rozhovor o konceptech a jejich místu v lidském životě. Když jdeme opravdu do hloubky, musíme si přiznat, že celý lidský život, celá lidská existence, historie je založena na konceptech. Ačkoliv je v poslední době nemáme rádi, a říkáme částo: ,,Tohle je jen koncept”, existovat bez nich vlastně není možné. Protože naše životy jsou na nich vystavené. A tak se snažíme alespoň v nich orientovat a sledovat, které nám slouží a které ne, abychom se ve svém životě cítili (obecně), cítili lépe a že to má smysl. A to není vždycky lehké. Ale všem nám, kdo se o to snaží, fandím.

Já mám ten svůj Human design, Genové klíče, Vipassanu a buddhismus, a malování, a díky nim mi to všechno dává větší smysl a přináší hloubku, soucit a pochopení, a upřímně hlavně sama k sobě a tím tak nějak automaticky k druhým. Naučila jsem se skrze ty všechny koncepty, které mi často přinesly i skutečně fyzické a spirituální prožitky, milovat více sama sebe, život, svoje chyby a nezdary, příjímat svou lidskost, výjimečnost i obyčejnost. Nejsem dokonalá ani perfektní, ale po těch letech se za to miluju, třebaže to může znít jako protimluv:)))

A mám v sobě takový ten vnitřně hřejivý pocit, že znám své poslání, svůj účel, bez jakýchkoliv fanfár v takové té nejprostší lidské esenci, která se však současně dotýká hvězd.

Jsem lidumil, tak věřte, že vás miluji, ať jste nebo nejste v očích svých nebo druhých dostatečně spirituální, dostatečně vědomí, respektive na náležité úrovni vědomí (mě nikdy tahle škálovací hra moc nebavila;)))

Krásný pozdrav z Koh Phangan, tropického ráje, kde si na své přijdou tantrici, jogíni, šamani a terapeuti, stejně jako pařmeni, narkotici, sexuální turisté, zlatokopky a developeři :))))