Partnerský vztah

Co všichni lidé řeší asi nejvíce? Mezi top tři témata patří VZTAHY

Zdá se, že dříve byly vztahy mnohem jednodušší, měli totiž mnohem jasnější nastavení, dynamiku i význam. Jenže my žijeme v době, kdy se všechno mění takovou rychlostí a tak radikálně, že to má samozřejmě dopad i na to, jak vnímáme roli partnerského vztahu. Baví mě tuhle proměnu sledovat i z historického hlediska. Když to hodně zjednoduším:

Z totálně závislostních vztahů (v předchozích obdobích to ani nijak nešlo, byla to otázka přežití i evoluce) se přesouváme do éry vztahů vědomých, založených na docela jiných principech: svobodě, individualitě, nezávislosti.

Je to nové, čerstvé, neukotvené, je kolem toho spousta zmatků a porodních bolestí. Není se čemu divit - ze závislosti materiální, sociální, emoční, duševní, sexuální se vydáváme směrem, kde se pomalu každý sám za sebe touží stát celistvou bytostí. Vztah přestává být potřebou, obchodem, nutností a stává se skutečnou volbou. Ale jak říkám, není to snadné. Nemáme to tak docela zapsané v DNA. Čistíme se od nejrůznějších historických (kulturních, morálních, společenských), dědičných a genetických nánosů, které pomalu přestávají sloužit. A když se něco čistí, tak to není většinou příjemné. Prožíváme totální zmatení ohledně toho, jaké vztahy by měli být, jak vypadá ,,ideální”, harmonicky vztah mezi mužem a ženou, jaký by kdo měl mít poměr Jin a Jang energie, jak se svým partnerem komunikovat, co je a není vědomý vztah atd. atd. Je to jako v pohádce o Tisíci a jednom příběhu, akorát je to spíše brožura Tisíc a jedno doporučení na spokojený vztah. Jenže kdo se v tom má vyznat. Těch principů je tolik a většinou se neshodují, a je to logické: jiný kraj, jiný mrav…jiná výchova, kultura, vnímání reality (tohle by sama o sobě byla dlouhá zastávka :), úroveň vědomí atd.

Já osobně se držím pár principů:

*Opravdová komunikace - je to alchymie. Je to o schopnosti dokázat tomu druhému, ale především sobě skutečně naslouchat. Nejen ušima, nejen slovům. Ale celou svou bytostí, to je empatie. Naslouchání je magie a umění - dokázat nejen vyjádřit co chci, co potřebuji, komunikovat své hranice, a to stejné umožnit svému partnerovi, ale také ovládnout umění správného načasování, poznat kdy je ta správná chvíle a kdy je lepší dát prostor tichu a samotě. Nevynucovat ani tu ,,vědomou”, ,,tantrickou” nevím kdo jakou komunikaci. Ale být upřímně připraven (také sám v sobě) naslouchat.

*Sebereflexe - pokud člověk není schopen se na sebe upřímně podívat, uznat své nejen silné ale i slabší stránky, chvíle, nebo naopak být schopen uznat nejen ty slabé ale i ty silné (každý zápasí jinak), poodstoupit si od sebe, ani ta komunikace nikam nevede. Schopnost sebe-reflexe je ve vztahu klíčová a bez ní se my sami ani vztah jako takový nemůže posouvat. Kdo není nikdy ochoten se zastavit, zhodnotit a reflektovat svoje myšlenky, činy a jednání, je jako stroj, který se nijak nevyvíjí.

*Ego stranou -

Podle mě ego do vztahu patří jen do takové míry, že znám svou hodnotu, která však není větší ani menší než kohokoliv jiného. Pokud chcete mít ve vztahu navrch, tak ho snad radši ani nemějte.

Můj osobní názor;) Dokud potřebujeme vztah, abychom sobě nebo druhým něco dokázali, třeba už jen to, že máme vztah, taky průser. Vztah máme všichni - sami se sebou, a je to nakonec vztah nejdůležitější, ať se to někomu stále může zdát sobecké. Na nic a na nikoho si ve vztahu nehrajte, to je taky cesta do pekla, energeticky náročná a vyčerpávající. Vyplatí se i šetřit s pocitem důležitosti, nebrat se moc vážně, umět se sám sobě i životu obyčejně zasmát. S tím egem je tu ještě jedna věc - vstupem do vztahu nám nevzniká ani žádný majetnický nárok na partnera - nikoho nevlastníme a nikdo nevlastní nás. Tohle zastaralé a závislostní nastavení stálo a pořád vytváří spoustu nedorozumění a bolesti. Ale proč? Proč toužíme někoho vlastnit, kontrolovat, ovládat? Ze strachu. Ego se vlastně bojí, neustále se bojí ztráty, ať je naduté nebo potlačené.

*Přijetí - Když už si někoho vyberu, tak mu dát prostor, aby byl tím kým je. Nesnažit se někoho měnit, stejně nikoho nezměníme, pokud nechce opravdu on sám a taky si uvědomit, že některé věci ani změnit nejdou, to už bychom vlastně chtěli po druhém, aby byl někým jiným. A samozřejmě tohle stejné dopřát sám/a sobě.

Ale tím úplně nejdůležitějším uvědoměním je, že pokud toužíte po harmonickém a naplněném vztahu, nejprve takový vztah potřebujete mít sami se sebou. Znát se, vědět kdo jste, taky kdo nejste, a konečně se přestat snažit být někým jiným, než jste :)

Stejně jako na cestě objevování sama sebe, vás může podpořit znalost vašeho designu a designu vašeho partnera. Díky němu můžete velice lehce pochopit, v jakých aspektech se doplňujete, kde jste naprosto (avšak přirozeně) odlišní, kde mohou vznikat případné trigry. Můžete mnohem snadněji přijmout, že odlišnost vaší a vašeho partnera a nehledat v tom konečně nic osobního. Je to nakonec o tom přijmout toho druhého a sebe takové jací jsme a nebo si upřímně vyhodnotit, že jsme odlišní až moc.